DIN (čti dyn) je zkratka pro Deutsches Institut für Normung (Německý ústav pro průmyslovou normalizaci). V případě lyžařského vázání se jedná o stupnici pro nastavení vypínací síly, která se používá na všech vázáních již od počátku 80. let. S DINem se tedy na lyžích setkáváme každý den. Podle toho, na jakou hodnotu máme DIN nastaven, nám vázání při pádu vypne či ne.
Zcela zjednodušeně lze říci, že DIN odpovídá váze člověka. Neboli DIN 8, odpovídá 80 kg, DIN 6 = 60 kg, DIN 3 = 30kg apod. Nastavení však není tak jednoduché, v potaz je potřeba zahrnout schopnosti lyžaře a spoustu dalších proměnných. Vázání je vždy konstruováno pouze v určitém DIN rozmezí, například DIN 3 – 11. Proto je důležíté při výběru tento faktor neopomenout. Obecně platí, že čím dražší, těžší a bytelnější vázání je, tím výšší je jeho DIN.
V každém servisu vám DIN samozřejmě nastaví. Používají na to speciální tabulky zahrnující výšku, váhu, věk lyžaře a také jeho lyžařské schopnosti. Freeskieři se ale trochu vymykají standardům. Při tricích je na lyže a vázání vyvíjen extrémní tlak a DIN nastavený ze servisu by ti často vypínal.
Proto se v dnešním článku budeme věnovat tématu, jak si má freeskier svépomocí nastavit DIN. Ale POZOR! nejedná se o návod správného nastavení DINu, které schvalují pojišťovny. Podělíme se s vámi pouze o naše zkušenosti.
K samotnému nastavení vám stačí pouze šroubovák, u některých vázání plochý u jiných křížový.
Za příklad si vybereme člověka vážícího 80 kg, jemu bude stačit vázání v rozmezí DINu 5 – 15.
První den si nastaví vázání zhruba na svoji váhu DIN 8. A pokud mu bude lyže vypínat, vždy si ji přitáhne o 1 stupeň, jak na špičce, tak na patce vázání. Nakonec vzhledem k jeho schopnostem skončí např. u DINu 10. Takto nastavené vázání mu ani při náročných tricích nevypne.
V ideálním případě by měl být DIN nastaven zhruba v polovině rozmezí vázání (stupnice vázání 5 – 15, DIN nastaven na 10).
Náš TIP:
